„Univerzální“ pracovní pozice? I takoví lidé jsou pro firmu nepostradatelní

Pane Čermáku, vaše cesta ve firmě 3Dees začala jako marketingový specialista. Dnes jste ale mnohem víc než to. Jak byste popsal svoji roli ve firmě dnes?

Někdy se sám označuji za „univerzálního otroka“, protože dělám ve firmě to, co je zrovna potřeba. Začínal jsem jako markeťák, ale postupně jsem se zapojil do obchodu, procesního řízení a dalších oblastí. Když se neví, kdo má co udělat, často to končí u mě.

Vždycky jsem byl spíš ten, kdo zvládne rychle něco pochopit a dotáhnout to do konce, i když nejsem specialista na konkrétní oblast. Tohle široké zaměření mi vlastně vyhovuje – neumím si představit, že bych dělal jen jednu věc celý den.

Zní to sice chaoticky, ale zvládám to tím, že si úkoly rozděluji a stanovím priority. Jeden den píšu článek, další den jedu za zákazníkem a pak řeším třeba ISO certifikaci. To, že pořád dělám něco jiného, mi pomáhá, aby práce nebyla stereotypní.

Jaké výzvy přináší tak široká role, a jak dokážete udržet rovnováhu mezi různými úkoly?

Jedna z největších výzev je zvládat to množství různorodých úkolů a držet v tom pořádek. Práce se na mě hrne ze všech stran, ale mám rád, když je věc pod kontrolou.

Když jsem začínal, měl jsem tendenci všechno zvládnout sám. Pamatuji si, jak jsem dostal na starost nějaké Excel tabulky a místo toho, abych se zeptal někoho, kdo by mi s tím pomohl, jsem se na to sám mořil celé dny.

Později jsem zjistil, že je v pohodě říct si o pomoc – šéf mi jednou řekl: „Proč se trápíš? Od toho jsme tady, abychom si pomáhali.“ To mi ušetřilo hodně času a přineslo do práce mnohem víc efektivity.

Životní a profesní rovnováha

Kromě širokého pracovního záběru se také snažíte udržovat rovnováhu mezi prací, osobním životem a volným časem.

To byla pro mě velká výzva. Dřív jsem měl tendenci se ponořit do práce a ignorovat všechno ostatní, což vedlo k tomu, že jsem neměl čas na rodinu, ani sám na sebe. Postupně jsem ale začal nacházet rovnováhu.

Velkou roli v tom hraje dráhová cyklistika, které se věnuji. Jsem tak trochu "cyklistický nadšenec", protože mi sport pomáhá vyčistit hlavu a udržovat se fyzicky i psychicky v kondici.

Dřív jsem byl posedlý prací a myslel jsem, že tím něčeho dosáhnu, ale nakonec jsem zjistil, že bez rovnováhy to dlouhodobě nefunguje. Když cítím, že jsem „zlámaný“, znamená to, že jsem si nedal dostatek odpočinku nebo jsem zanedbal sport.

Jak důležité je podle vás najít tuto rovnováhu pro dlouhodobý úspěch a spokojenost v práci?

Je to naprosto klíčové. Když jsem se soustředil jen na práci, vyčerpávalo mě to. Teprve když jsem si uvědomil, že je potřeba věnovat se i sobě a svým blízkým, začal jsem být v práci produktivnější a celkově spokojenější.

Je důležité umět si říct, kdy je čas na práci a kdy na odpočinek. A pokud jde o rodinu, snažím se být přítomný, i když to neznamená, že jsem každou chvíli doma. Mít čas pro sebe a sport je pro mě stejně důležité, abych zůstal v rovnováze.

Cesta ke 3Dees a osobní hodnoty

Co vás přivedlo ke 3Dees a k práci s 3D tiskem? Byla to vaše vášeň pro technologie, nebo vás k tomu vedly jiné důvody?

K 3Dees jsem se dostal tak trochu jako slepý k houslím. S majiteli firmy jsem spolupracoval už přes dvacet let. Začal jsem pro ně pracovat při škole – tehdy ještě v úplně jiném oboru, který zahrnoval projektové řízení a evropské dotace. Když firma začala přecházet k 3D tisku, neměl jsem technický background, ale postupně jsem se do toho ponořil.

Nebyl jsem nikdy technický nadšenec, ale spíš pragmatik. I dneska říkám, že jsem k tomu přišel spíš náhodou, ale po letech jsem v tom jako doma. Vidím, že ten potenciál 3D tisku je obrovský.

Jak se vaše osobní hodnoty promítají do vaší práce v 3Dees? Jste známý tím, že k některým moderním technologiím přistupujete skepticky.

Jsem skeptický vůči některým moderním technologiím. Třeba aplikace, které sledují spánek nebo sbírají data o mém pohybu, mi přijdou zbytečné. Říkám si, že když ráno vstanu, moje tělo mi samo řekne, jak jsem se vyspal, nepotřebuju na to aplikaci.

Ve firmě ale používáme technologie, které nám dávají smysl. Vždycky jsem se snažil, aby technologie byly pomocníkem, a ne aby nás ovládaly. To je podle mě klíčové – nezbláznit se z každé nové aplikace, ale zaměřit se na to, co skutečně pomáhá a má smysl.

3Dees, eWay-CRM a budoucnost 3D tisku

Přesuňme se nyní k samotné firmě 3Dees. Čím se vaše společnost odlišuje od ostatních na trhu?

3Dees se zaměřuje na průmyslové 3D tiskárny, které jsou určené pro profesionální použití. Naše tiskárny nejsou ty malé stolní modely, které znáte z domácností, ale robustní zařízení, která stojí od milionu korun výše. Naše cílová skupina jsou firmy, které potřebují přesné a spolehlivé technologie pro výrobu.

Specializujeme se na technologie, které umožňují vytvářet složité tvary a struktury, což je v mnoha průmyslových odvětvích klíčové. Často nám lidi řeknou: „Jo, my doma taky máme 3D tiskárnu od Průši,“ a pak musím vysvětlovat, že to, co děláme my, je úplně jiný level. Ale je super, že už lidi aspoň vědí, co 3D tisk je.

Jaké nástroje vám pomáhají řídit firmu a obchodní procesy?

S eWay-CRM pracujeme už dlouho, začali jsme s ním někdy kolem roku 2011 nebo 2012. Využíváme ho k řízení zakázek, což je pro nás klíčové, protože tiskneme na zakázku a potřebujeme mít přehled o desítkách různých zakázek najednou. Dále ho používáme k evidenci obchodních příležitostí a sledování práce externích „navolávačů“, kteří pro nás získávají nové klienty.

eWay-CRM nám umožňuje efektivně řídit obchodní případy a zakázky, což by bez tohoto systému bylo mnohem náročnější. Když třeba někdo zavolá s reklamací, můžeme se rychle podívat do systému, najít celou komunikaci a řešit to, jako bychom na to koukali včera.

Co konkrétně vám eWay přináší v každodenní praxi? Jak tento systém ovlivňuje vaše pracovní procesy?

eWay-CRM nám umožňuje udržovat pořádek v informacích a rychle reagovat na potřeby zákazníků. Například když nám někdo zavolá s reklamací nebo dotazem, můžeme se rychle vrátit k jeho zakázce, najít veškerou komunikaci a pokračovat tam, kde jsme skončili. To by bylo bez takového systému mnohem těžší.

Kromě toho používáme eWay-CRM k evidenci všech obchodních příležitostí, což nám umožňuje sledovat, na čem pracujeme, a lépe plánovat další kroky.

Tenhle systém se pro nás stal nepostradatelným nástrojem pro řízení firmy. Když jsme ho zaváděli, trochu jsem se bál, že to bude složitý. Teď už si to bez něj ale nedovedu představit.

Spolupráce s univerzitami a mladými talenty

Spolupracujete také s univerzitami. Jak tato spolupráce přispívá k rozvoji 3D tisku a vaší firmy?

Spolupráce s univerzitami je pro nás hodně důležitá. Pomáhá nám přivádět do průmyslu mladé talenty, kteří už ve škole pracovali s 3D tiskem. Ti studenti často přinášejí nové nápady a přístupy, které nám pomáhají inovovat.

Samozřejmě narážíme na to, že starší pracovníci jsou někdy méně ochotní přijmout nové technologie, ale díky mladým lidem se ten přístup postupně mění. Občas si říkám, že starého psa novým kouskům nenaučíš, ale ti mladší to mají v sobě od mala, protože už třeba hráli Minecraft nebo měli doma 3D tiskárnu.

Jaký je podle vás rozdíl mezi mladšími a staršími pracovníky, pokud jde o přijímání nových technologií?

Mladší generace je mnohem otevřenější novým technologiím. Mnoho z nich vyrostlo s 3D tiskem, už jako děti si hráli s Průšovými tiskárnami nebo jinými podobnými zařízeními. Když přijdou do práce, mají často skvělé nápady, jak využít nové technologie. Na druhou stranu starší pracovníci, kteří dělali svoji práci stejným způsobem mnoho let, mohou být víc konzervativní a opatrní.

Pro nás je důležité, aby tyhle dvě generace spolupracovaly a učily se od sebe navzájem. Kolikrát se nám stalo, že mladý kluk ze školy přivedl do firmy nový nápad a firma nás pak pozvala, abychom přišli něco přednášet nebo jim pomohli s implementací.

Osobní přístup k inovacím a technologiím

Jak přistupujete k inovacím ve své práci? Snažíte se cíleně podporovat nové přístupy a technologie, nebo spíše zůstáváte u osvědčených metod?

Nejsem ten typ, co by se vrhal po každé nové technologii jen proto, že je populární. Spíš se snažím pochopit, jaký to má smysl a jak to konkrétně nám může pomoct. Například u umělé inteligence sleduju, jaké má možnosti, ale nejsem z těch, kteří by ji hned implementovali do každodenní praxe, pokud nevidím její konkrétní přínos.

Věřím, že technologie by měla sloužit lidem, ne naopak. Prostě to není o tom, že si řeknu: „Super, tohle teď frčí, tak to hned musíme mít.“ Radši si počkám, až uvidím, jaký to má faktický přínos.

Zmiňoval jste, že preferujete osobní kontakt před technologiemi, které nahrazují lidskou interakci. Jak to konkrétně uplatňujete ve své práci?

Jo, osobní kontakt je pro mě důležitý. Když mám možnost mluvit s kolegou nebo zákazníkem osobně, vždycky to preferuju před komunikací přes e-maily nebo aplikace.

V naší firmě sice používáme různé nástroje pro správu projektů, ale pořád si myslím, že je důležité mít lidský kontakt a řešit věci osobně, kdykoli je to možné. Technologie jsou skvělé, ale neměly by nahrazovat to, co je na lidské spolupráci unikátní.

Třeba u nás v práci, když potřebuju něco vyřešit s kolegou, co sedí vedle mě, tak se radši otočím a promluvím si s ním, než abych mu posílal nějaký úkol přes aplikaci. Přijde mi to přirozenější a efektivnější.

Výzvy v kariéře a osobní růst

Co považujete za svou největší profesní výzvu a jak jste ji překonal?

Největší profesní výzvou pro mě bylo naučit se říkat si o pomoc. Když jsem začínal, měl jsem tendenci se do věcí ponořit sám a snažil jsem se je vyřešit vlastními silami, i když mi to zabralo hodně času a energie.

Časem jsem se ale naučil, že je v pohodě požádat o radu nebo pomoc od kolegů. To mi ušetřilo spoustu času a zároveň mi to umožnilo se rychleji učit. Musel jsem se prostě naučit, že když něco nevím, je lepší se zeptat, než se s tím trápit sám hodiny nebo dny.

Jakým způsobem vás formovali vaši nadřízení? Hovořil jste o tom, že jste s nimi spolupracoval už od mládí.

Moji nadřízení, zejména jeden z majitelů firmy, se pro mě stali nejen šéfy, ale i mentory. Začal jsem pro ně pracovat ve 21 letech a oni mě formovali jak profesionálně, tak i lidsky. Je to vztah založený na důvěře a respektu.

Pracovat pro ně tak dlouho pro mě znamená, že jsem měl možnost růst a vyvíjet se v rámci jednoho prostředí, což je pro mě osobně hodně cenné. Když jsem začínal, byl jsem takový mladý kluk, co nic moc neuměl, a oni mi dali šanci, abych se vypracoval. Teď už jsme spíš takoví partneři, i když si pořád uvědomuju, že jsou to moji šéfové.

Kdybyste měl dát jednu radu mladším kolegům, kteří začínají v oboru, co byste jim poradil?

Moje rada by byla, aby si nejdřív něco dokázali, než budou chtít od ostatních něco získat. Je důležité ukázat, že něco umíte, než začnete požadovat. A taky bych jim poradil, aby se nebáli říct si o pomoc nebo radu. Nikdo není dokonalý, a když něco neumíte, je lepší se zeptat a učit se, než se snažit na všechno přijít sám.

A hlavně, i když je práce důležitá, nezapomínejte na to, že je potřeba si najít čas na sebe a na to, co vás baví. Bez toho se nedá dlouhodobě fungovat.