Pohled do mysli předního amerického obhájce Davida Bella

David Bell se věnuje právu více než 25 let. Po zastupování tisíců klientů v záležitostech od napadení až po vraždu prvního stupně se v roce 2007 připojil k firmě Wyrsch Hobbs & Mirakian, jedné z předních právnických firem v Kansas City. A dnes je akcionářem společnosti.

Bell se v současné době výhradně zaměřuje na trestní právo. Pracuje na případech, které zahrnují sexuální trestné činy, domácí násilí, hospodářské trestné činy a držení a distribuci drog. Mnoho obviněných z těchto činů se mu podařilo osvobodit. V některých případech vyjednával dohody o doznání s obžalobou.

Jeho úspěšnou kariéru podtrhuje několik ocenění. Mimo jiné byl uznán společností Super Lawyers jako jeden z nejlépe hodnocených právníků ve Spojených státech. Desítky online recenzí dosvědčují jeho vynikající schopnosti, přičemž jeden z nich ho popisuje jako „vše, co od právníka chcete, když se ocitnete v potenciálně kompromitující situaci“. Bell je také známý svou empatií, což je vlastnost, která odlišuje velké lídry od průměrných a umožňuje mu lépe porozumět svým klientům a jejich situaci.

Nedávno jsme se setkali s Bellem, abychom si povídali o jeho pozoruhodné cestě k tomu, že se stal jedním z nejúspěšnějších právníků v trestním právu, o tom, jak pracuje se svými klienty, a o tom, co ho každý den motivuje.

Můžete nás stručně provést cestou vaší kariéry? Jak jste se dostal k tomu, že jste se stal akcionářem v kanceláři pro trestní právo v Kansas City?

Bell: Vyrůstal jsem v Kansas City. Můj dědeček byl právník a můj otec byl daňový poradce. Já jsem se vždycky chtěl stát právníkem. Když jsem šel na obchodní školu na bakalářský obor a věnoval se daňovému právu, myslel jsem si, že budu právníkem se zaměřením na daně. Potom, když jsem začal pracovat jako daňový právník, zjistil jsem, že se mi chybí kontakt s lidmi. Intelektuálně to bylo náročné, ale rád jsem poznával lidi a jejich životní zkušenosti. To v daňovém právu není relevantní informace. A navíc jsem chtěl být v soudní síni.

Takže jsem toho nechal a stal se veřejným obhájcem v Jackson County v Missouri, kde žilo dost lidí na relativně malém území a docházelo k řadě různých trestných činů. Po dlouhou dobu jsem zastupoval jsem obžalované, kteří čelili druhému nebo dokonce třetímu obvinění z vraždy, nebo osoby obviněné ze závažných sexuálních trestných činů, a nevěděl jsem, jestli jim ještě můžu dále pomáhat. Takže jsem toho nechal, abych se stal soukromým obhájcem v trestních věcech. Ve firmě jsem od roku 2007 a právě jsem se stal akcionářem.

To byl docela zlom. Jak náročné to bylo a jakým překážkám jste obecně v průběhu své kariéry čelil?

Bell: První překážkou bylo, že jsem měl vzdělání v konkrétní oblasti práva, ve které jsem ale nechtěl pracovat, takže jsem musel najít to pravé zaměření. Zjistil jsem, že mohu stále využívat své znalosti o daních a podnikání v případech, na kterých pracuji. Mnoho z nich jsou hospodářské trestné činy. Takže najít to pravé zaměření, získat více zkušeností a lépe se poznat, to vše pravděpodobně přispělo k tomu, že mě to začalo bavit víc.

Proč jste se rozhodl připojit se ke kanceláři namísto toho, abyste pracoval sám?

Bell: Rád si s někým povídám a diskutuji o věcech. Být sám ve vlastní kanceláři by pro mě bylo poněkud osamělé. Navíc, když jste samostatný praktik, musíte se starat o vlastní administrativu a podnikání, musíte hrát různé role. Já jsem se ale chtěl věnovat pouze roli právníka. Navíc mi spolupráce se zkušenými kolegy umožňuje se od nich učit.

Na internetu máte mnoho pozitivních recenzí, jste jedním z nejlepších ve svém oboru. Co je podle vás třeba, aby člověk byl úspěšným obhájcem v trestním právu?

Bell: Jistě mám nějaké dovednosti, ale nemohu říci, že jsem chytřejší nebo lepší než kdokoli jiný. Myslím si, že to, co mě odlišuje od mnoha lidí, je to, že mi na klientovi a na výsledku záleží. Takže to není jen transakční záležitost.

Chci klientům pomáhat, aby se jejich život obrátil k lepšímu. Může se stát, že se potýkáte s nějakým problémem, a najednou se ocitnete v trestním soudnictví. Pokud jste pod velkým stresem a tlakem, chci o tom vědět. Chci vědět o vaší rodině, jak to ovlivňuje vás, a jaké mohou být důsledky do budoucna. Zajímám se o celého člověka, nikoli jen o tuto jednu část jeho života. Protože v trestním právu, v případech, kterými se zabývám, je to velmi obtížné věci oddělit. To má tak široký dopad na zbytek vašeho života, že nemůžete jít do soudní síně a zabývat se jen tímto jedním drobným problémem. Musíte se zabývat celým člověkem.

To je to, co klienti chtějí, zejména v situaci, kdy se potýkají se systémem, kterému nerozumějí, a jsou nervózní a pod tlakem. Potřebují vybudovat důvěru. Takže si představte, že plním roli právníka, sociálního pracovníka, terapeuta, kněze – všechny tyto věci v jednom. Myslím, že to pomáhá mé klienty uklidnit a věřím, že jsou takto mnohem spokojenější, než kdyby to byla čistě transakční záležitost.

Pojďme se zaměřit na jeden z nejtěžších aspektů vaší práce – oddělování osobních pocitů od práce. Jak zvládáte být empatický s klienty a současně se zaměřovat na holá fakta?

Bell: To je dobrá otázka. Myslím si, že to přichází trochu s věkem. Ale obhajovat lidi, kteří spáchali opravdu špatné věci, je stále obtížné. Na to se mě lidé ptají často.

Já osobně věřím, že v každém člověku je jiskra božství, která je čistá, neměnná. V různých náboženstvích a podobně se tomu říká jinak, ale na tom v podstatě nezáleží. V každém z nás taková jiskra bezesporu je. Potom to spojíme s genetikou, životními zkušenostmi, systémovými problémy a to produkuje lidi, které vidíme. Když zastupuji někoho, zastupuji právě tu jiskru uvnitř té osoby, nikoli nutně to, co spáchala. Tam vzniká to spojení. Pokud jste spáchali hroznou věc, to neomlouvám, ale nezastupuji tu hroznou věc. Zastupuji vás, tu jiskru uvnitř vás. To je paradigma, kterého se držím.

Jistě, existují případy, kdy opravdu věříte, že váš klient je nevinný, a od těchto případů je emocionálně těžší se odstřihnout, ale prostě děláte, co je potřeba. Emocionální spojení může na druhou stranu přinést také energii, bojovat trochu tvrději. Takže musíte najít ten správný balanc. K čemuž mi mimo jiné pomáhají i meditace.

Jaký je váš typický den?

Bell: Obvykle mám soud jednou nebo dvakrát denně a musím odpovídat na telefonáty. Někdy přijdou i mimořádné situace – prohledávání soudního příkazu, nebo mě kontaktuje někdo, kdo ještě není klientem, ale potřebuje pomoc, nebo někdo, kdo byl právě zatčen a potřebuje pomoc. To je část, kterou nemohu předvídat.

Proč jste se rozhodl pracovat v Kansas City po studiu v New Yorku? Co na tomto městě nejvíce milujete?

Bell: Moje rodina pochází z Kansas City a mám zde také několik přátel, takže jsem se po škole rozhodl vrátit. Kansas City možná není místo, kam obecně lidé z východního pobřeží míří, ale je je to příjemné místo k životu a i tady můžete dosáhnout úspěchu v tom, co chcete dělat. Můžete tu najít dobrou rovnováhu mezi prací a soukromým životem. Možná nemáme tolik kulturního vyžití, ale je ho zde dostatek, abyste v tomto směru uspokojili své potřeby.

A jsem rád, že zde mám rodiče a rodiče své ženy. Když jsem v New Yorku tři a půl roku studoval a žil, bylo to zábavné ale hodně intenzivní. Nevím, jestli bych dlouhodobě dokázal tam žít v tak rychlém tempu.

Zjistila jsem, že jste se během zimy připojil k virtuálnímu cyklistickému klubu a skrze tuto skupinu jste navázal kontakt s zajímavými lidmi. Povězte nám o tom více.

Bell: Existuje virtuální program pro cyklistiku zvaný Zwift. Chtěl jsem začít znovu cvičit. S touto aplikací můžete vzít své kolo, na kterém jezdíte venku, dát ho na tréninkový stojan a vstoupit do virtuálního světa. Když šlapete, vaše tempo se zobrazuje na obrazovce a váš avatar šlape přibližně stejnou rychlostí. Když pak jedete nahoru a dolů po kopci, tréninkový stojan automaticky upravuje odpor.

Součástí této skupiny je možnost během jízdy mluvit s lidmi prostřednictvím aplikace Discord, na kanálu, který jsme pro tyto jízdy vytvořili. Začal jsem několik jízd v 6 hodin ráno a snažil jsem se zapojit další lidi. Nechtěl jsem cvičit sám ve svém sklepě. Pak to ale začalo narůstat. Často jezdíme s lidmi z Austrálie, Velké Británie, Španělska, Kanady, Německa, Francie, Itálie, Irsku, Singapuru či Filipín. Můžete si vybrat, s kým chcete jet, a je to velmi zábavné.

Máme kanál na Discordu, kde někteří lidé vtipkují, jiní jsou více vážní, ale všichni jsou velmi pozitivní a podporující. Je to, jako byste měli kamarády po celém světě. Každé ráno se s nimi mohu setkat, promluvit si, udělat společně něco pozitivního a připravit se na celý den. To je skvělé.

Jste také moderátorem pořadu „Jaws of Justice“ na rádiové stanici 90.1 KKFI, ve kterém prostřednictvím rozhovorů s hosty zkoumáte různé aspekty trestního práva. Jak jste se dostal k podcastingu?

Bell: Zavolala mi rádiová stanice a chtěli někoho, kdo by hovořil o trestním právu. Byl jsem hostem a nakonec z toho vyšlo, že dostanu vlastní pořad. Takže v posledních několika letech moderuji pořad jednou měsíčně a moc mě to baví. Vyberu si témata, která mě zajímají, a mám při tom možnost poznávat zajímavé lidi.

Dá se říci, že vás tyto podcasty obohacují při vaši práci?

Bell: Určitě. Je to pro mě další způsob, jak studovat trestní právo. Když pak někoho zastupuji, daří se mi lépe vyjádřit jeho postoj státnímu zástupci nebo u soudu. Když sedím s hostem a hovořím s ním, je to skoro jako bych mluvil s klientem. Snažím se ho poznat a pochopit jeho myšlenkové pochody tak, abych mohl analyzovat fakta a umístit je do správného kontextu. Každý klient i host je v něčem odlišný. A studování lidí mi také pomáhá lépe poznat sám sebe.

Trestní právo je jednou z nejtěžších oblastí práva. Jak se vyhnete vyhoření? A jak udržujete motivaci?

Bell: Pomáhá, když pracujete s lidmi, se kterými se cítíte dobře. Zabýváme se velmi intimními tématy a schopnost být k sobě otevření nám hodně pomáhá. Jednáme i s dalšími právníky a dalším personálem, kteří také dělají tento druh práce, ale s každým je diskuze trochu odlišná. Musím ale říct, že pracuji s dobrými lidmi, se kterými se umíme zasmát, což nám pomáhá od stresu.

Kdybyste nebyl právníkem specializujícím se na trestní právo, co si myslíte, že byste dělal, aby vás to stejně naplňovalo?

Bell: Velmi mě baví dělat podcasty. Rád dělám rozhovory a poznávám nové lidi. Pravděpodobně bych tedy dělal podcasty anebo přednášel. Asi bych se neoznačoval za motivačního řečníka, ale rozhodně bych se pohyboval v oblasti objevování vlastního potenciálu. O to se v podcastech snažím.

Nakonec bych se vás ráda zeptala, jaké nejlepší hodnocení jste kdy dostal od klienta? 

Bell: Někdo mi řekl, že jsem nejlepší právník všech dob. To je nejnovější komentář, na který si vzpomínám. Všechny recenze, které jsem obdržel, byly upřímné a cením si jich.