Ahoj, jsem Jana, projektová manažerka jedné pražské firmy.
Rozhodla jsem se vést si takový polopracovní diář, kam si budu zaznamenávat to důležité, co se v práci a v životě děje.
V mém životě se objevilo plno problémů, které nebude snadné vyřešit.
Všechno to začalo tak pěkně
Minulý týden jsem si chystala podklady pro pracovní prezentaci. Abych se na to uvolnila, vyrazila jsem na dvojité rande s Petrem, Klárou a jejím přítelem Markem. Všichni měli skvělé nápady a poradili mi, jak se na prezentaci uvolnit. Šla jsem domů s pocitem, že všechno půjde jako po másle a nic mě nezastaví.
Dlouhý den v práci
Do práce jsem přišla trochu později. Krásně jsem se vyspala a už od rána jsem se usmívala.
„Jano!” zvolal kolega Michal, jakmile mě uviděl. „Máme velký problém s tím novým klientem!“
„V čem je problém?“ zjišťovala jsem rychle.
Pět hodin jsme analyzovali, telefonovali a přezkoumávali. Nemohli jsme ale na žádnou chybu přijít.
„Ale klient pořád tvrdí, že mu to nefunguje,“ řekla zoufale Markéta. „V čem to může být?“
„No páni, náš tým si s novým vedením vede vážně skvěle,“ zaslechla jsem sarkastickou poznámku Andrey směrem k jednomu z kolegů.
Kousla jsem se do rtu a vrhla se po hlavě do nejdelšího a nejúnavnějšího dne celé mojí kariéry. Když jste manažer týmu, je zkrátka všechno vaše zodpovědnost, i když jste sami žádnou chybu neudělali. Prostě se musíte postarat, aby všechno šlapalo. Klientův problém je za každou cenu potřeba vyřešit!
Zkontrolovala jsem schránku, abych se podívala, jestli se aspoň šéfové líbily podklady k prezentaci, které jsem jí zaslala. Vůbec neodepsala!! Copak jsem to udělala až tak špatně?? Vždyť už zítra prezentuji!
A na závěr...
Šla jsem domů, úplně vyčerpaná a se stále nevyřešeným problémem. Snažila jsem se zavolat mému příteli, ale nezvedal to. Nejvíc ze všeho jsem potřebovala právě jeho, tak jsem doma jen zahodila tašku a spěchala k němu domů, aby mě utěšil jako malé dítě.
Mám vlastní klíče, tak jsem se neobtěžovala s klepáním. Ve dveřích mě překvapil smích. Srdce mi spadlo až do kalhot.
Vstoupila jsem a uviděla Petra sedět na gauči s krásnou dívkou.
„Jani!” vypískl nepřirozeně a vyskočil z gauče. No aspoň že byli oba oblečení! „Co...kde se tu bereš?“
„Myslím že otázky bych tu teď měla dávat spíš já!“ odsekla jsem a zadívala se na prázdné sklenky od vína a hořící svíčky.
„To není jak si myslíš!“ začal překotně vysvětlovat. „Tohle je Julie, moje kamarádka z vysoké!“
Julie se postavila a zářivě se usmála, jako by se nechumelilo. „Ahoj Jano. Tolik jsem už o tobě slyšela!“
„A já o tobě zase vůbec!“ prskla jsem vztekle a vypochodovala ze dveří.
„Jano, počkej!“ slyšela jsem za sebou Petra, ale zabouchla jsem mu dveře před nosem.
Celou cestu domů jsem utíkala. Pak jsem si vlezla do postele a rozbrečela se. Takže to nebyl jen nejhorší den v mojí kariéře, ale v celém životě! A zítra je prezentace! Pak jsem si ale setřela slzy a uvědomila si, kdo jsem. Jsem Jana, projektová manažerka. Práci zvládnu a hroutit se taky nehodlám!
