Ahoj, tady Jana, projektová manažerka.
Mnozí z vás se asi už ocitli v situaci, kdy bylo třeba rozloučit se s kolegou, který neplní své povinnosti.
Tahle situace není pro nikoho příjemná a je proto potřeba jít na ni s citem.
Jak to jde v práci?
Dlouho jsem se vám neozvala, máme teď toho tolik! Tenhle měsíc totiž otevíráme dvě nové pobočky. Být součástí toho všeho je skvělé, ale po pravdě už se nemůžu dočkat, až si vydechnu a dám nohy nahoru. Já s Petrem a Klára s Markem se chystáme společně do Itálie. Moc se těším!
Nepříjemná povinnost
Cestu do Itálie jsme naplánovali minulý týden při společné večeři. Ale já měla na srdci ještě něco dalšího.
"Jani, co ti je?" všiml si Marek. "Vždyť pojedeme do Benátek, není to paráda?"
"To je," zareagovala jsem chabě. "Ale šéfová Martina mi dnes oznámila, že musím vyhodit Andreu."
"Vážně?" zeptal se Petr udiveně.
"Tak to je snad důvod k radosti, ne? Nesnášela jsi ji!" zasmála se moje cynická kamarádka Klára.
"Týmový hráč rozhodně nebyla a každou chvilku něco nedodělala, ale tak nějak jsem doufala, že se ještě vzpamatuje a začne na sobě pracovat," vysvětlovala jsem. "Ale podle Martiny si nemůžeme dovolit držet si na téhle pozici lenocha. Má samozřejmě pravdu. Já jen, že jsem ještě nikdy nemusela nikoho vyhazovat."
"Já jo," řekla Klára s plnou pusou. "Hlavně nechoď kolem horké kaše. Rovnou jí to řekni."
"Hlavně nezapomeň, že se nemusíš nijak obhajovat ani s ní o tom diskutovat. To by bylo neprofesionální," poznamenal Petr.
"Já tohle taky nikdy nemusel dělat," přidal se Klářin mladý přítel Marek. "Ale myslím, že by se mělo tomu člověku taky poděkovat za jeho práci a chovat se s respektem."
Nejsou skvělí? Šla jsem spát a v hlavě jsem si přehrávala jejich rady. Pořád jsem se ale necítila dobře a skoro jsem nespala. Nemohla jsem si pomoct a musela jsem si to pořád v hlavě obhajovat. Připomněla jsem si všechny ty věci, které Andrea dělala špatně a které vůbec nedokončila. A na to, jak jsem zjistila, že si udržuje na stole ohmatanou hromádku vizitek, místo aby kontakty zadávala do eWay-CRM!
Všechno zlé je pro něco dobré
Chtěla jsem to rozseknout hned po ránu, abych už na to nemusela myslet. Jediný problém byl, že Andrea tam nebyla. Přišla jako vždy pozdě.
Vzala jsem ji do své kanceláře a špatnou zprávu jí rovnou naservírovala. Byla jsem v šoku, když na mě začala křičet! Svůj projev zakončila větou: "Vlastně jsem ráda. Stejně bych odešla, protože ty jsi jako šéfová příšerná!"
Na tohle jsem nebyla připravená. Otevřela jsem pusu a zase ji zavřela. Cítila jsem, jak se mi do očí tlačí slzy. Ale pak se stalo něco skvělého.
“Díky a sbohem, Andreo. To by snad stačilo," uslyšela jsem něčí hlas. Byl to Jakub! Zničehonic byl celý můj tým ve dveřích. Museli slyšet Andrey výstup a přišli mě podpořit.
“Jano, jsi ta nejlepší šéfová, co si umím představit," řekla upřímně Anna-Marie.
“Myslím, že bychom měli dneska pořádně oslavit, že tě máme!" přidal se Vladimír.
A já poznala, že i hrozné situace mají světlé stránky. Díky nim si více ceníte těch dobrých!
