Není tomu dlouho, co jsem se stala projektovou manažerkou jedné pražské firmy.
Rozhodla jsem se vést si takový polopracovní diář, kam si budu zaznamenávat to důležité, co se v práci a v životě děje.
O to nejzajímavější bych se s vámi čas od času ráda podělila. Pojďme na to!
Našla jsem společenský život!
Nevydržím to – první, o čem se dneska zmíním, je moje rande. Moje kamarádka Klára má bratrance. Ten má kamaráda Petra. A s Petrem jsem právě byla na večeři. Uznávám, že Klára měla pravdu – nejenom, že dobře vypadá, ale je taky inteligentní a měli jsme se celý večer o čem bavit. Po dlouhé době mám pocit, že by to s někým mohlo fungovat. Ale nebudu předbíhat – ještě ani nezavolal, jak jsme se domlouvali.
Horizonty soustředění
Sledujete můj diář? Pokud ano, asi víte, že se poslední dobou snažím ovládnout techniku GTD, neboli „Mít vše hotovo“. Pomáhá mi to lépe si práci zorganizovat a více toho stihnout.
Podle autora je pro většinu lidí obtížné soustředit se na své dlouhodobé cíle, pokud nemají pod kontrolou ty krátkodobé. Proto představuje koncept šesti horizontů soustředění. Ty se postupně zaměřují na celý život či dlouhodobé cíle až po současné dílčí projekty.
Hodně mi pomáhá, že se teď v práci snažíme o GTD téměř všichni. Vzájemně se tak podporujeme a u kafe probíráme naše poznatky. Je to tak větší zábava a mám i pocit, že to dobře funguje!
Už piju (trochu) méně kávy!
V pracovním nasazení jsem udělala velký pokrok, mám ale jeden veliký zlozvyk. Od poslední kapitoly v mém diáři se pokouším snížit spotřebu kávy. Skoro se stydím přiznat, že můj první cíl je vypít „jen“ pět šálků denně. A není to pro mě vůbec lehké!
Abych se trochu uklidnila, četla jsem si něco o tom, jak moc je reálně kofein nebezpečný.
Víte, že na předávkování by bylo potřeba vypít sto šálků v jednom dni? To nehrozí dokonce ani mně!
Vyčistit si hlavu
Venku je krásně a já jsem se konečně dostala k něčemu, co dělám moc ráda, jen jsem teď něměla vůbec čas. Už zase běhám! Skoro jako by se mi GTD promítalo do celého života a já měla najednou trochu toho volného času. Díky tomu se ráno v práci cítím mnohem uvolněnější. A možná že chci taky vypadat dobře, až půjdu příště zase na rande.
Na druhou stranu – možná už nejsem v jednom kole od rána do večera, ale pořád nemám pocit, že bych do svého rozvrhu vměstnala nějaké pravidelné randění. Nakonec je možná dobře, že se zatím neozval. Nebo přeci jen doufám, že zavolá?
Uvidíme příště.
Vaše Jana
