Ahoj, jsem Jana, projektová manažerka jedné pražské firmy.
Rozhodla jsem se vést si takový polopracovní diář, kam si budu zaznamenávat to důležité, co se v práci a v životě děje.
O to nejzajímavější bych se s vámi čas od času ráda podělila. Pojďme na to!

Podivné otázky

Co myslíte, už Klára našla vysněnou práci? Bohužel, odpověď zní stále ještě NE. Možná si vzpomenete, jakou chybu udělala při posledním pohovoru – s velkým gustem se pustila do kritky svého posledního šéfa. Není překvapivé, že jí pozice nabídnuta nebyla. Proč se však nezadařilo ani napodruhé?

„Tak už nevím,“ povzdychla si Klára. „Tentokrát jsem si dávala pozor na pusu a na minulé místo si nestěžovala. Moc se jim líbil můj profil a taky projekty, na kterých jsem se podílela, na ně udělaly dojem.“

„Dobrý!“ povzbuzovala jsem ji. „Na čem to pak padlo?“

„Z ničehonič se mě HR manažer zeptal, co bych byla, kdybych byla kytka, a proč!“

Vyprskla jsem smíchy. „Cos na to řekla?“

„Nic!“ odpověděla Klára. „Jen jsem na ně koukala s otevřenou pusou!“

Co to má znamenat?

Už jste se někdy s podobnou, na první pohled (či spíše poslech) až bláznivou otázkou setkali? Je to specialita především velkých firem. Každý, kdo už nějakou dobu plave v kariérním rybníce, už je asi připravený na otázky typu „Proč jste ideální kandidát?“, „Kde se vidíte za pět let?“, nebo „Jaké jsou vaše silné a slabé stránky?“. A to velké společnosti ví. Často pokládají právě dotazy, na které připraveni nejste.

Apple se na pohovoru kandidáta zeptal, jak by využil nůžky, kdyby pracoval jako poslíček s pizzou. Amazon zase zajímalo, jak by uchazeč řešil problémy, kdyby pocházel z Marsu. Moje oblíbená otázka údajně padla na pohovoru v Deloitte: „Byl by Mahátma Gándhí dobrým softwarovým inženýrem?“

Proč by se na tohle někdo ptal?

To je snadné. Nejde příliš o to, zda odpovíte „správně“. Cílem je ukázat, jak rychle se z podivné otázky dovedete vzpamatovat a jak zareagujete. To by mělo ukázat, jak se budete ve firmě stavět k obtížným a nečekaným situacím, zda přitom zachováte pozitivní přístup a jak celkově dokážete čelit výzvám.

A jak se na to připravit?

Vtip je v tom, že to příliš nejde. Zeptat se vás totiž mohou opravdu na cokoli, co nemusí zdánlivě vůbec s ničím souviset. Pokud ale chcete nastartovat svůj mozek správným směrem a být co nejvíce pohotoví, přečtěte si tenhle SEZNAM OTÁZEK, na které se v minulosti někdo zeptal. Najdete tam dokonce i příklady odpovědí.

A pokud vám to nepomůže, možná se alespoň zasmějete a před pohovorem se trochu uvolníte.

Užíváme si života

„Proboha!“ vykulila oči Klára, když jsem jí ukázala seznam otázek. „Co si myslíte o zahradních skřítcích? Mám pocit, že jsem nezaměstnatelná!“ Tentokrát se ale Klára svému neúspěchu smála. Navíc jí neustále pípal telefon. Nechtěla nic prozradit, ale nakonec to nevydržela. Představte si, že se cestou z pohovoru stavila v kavárně a flirtovala tam s o pět let mladším baristou!

„Tak na tohle jsme sukni a halenky nekupovaly!“ smála jsem se. „Máš si hledat práci, ne zábavu!“

„Když už jsme u toho, proč nevyrazit znovu nakupovat, ať mi to sluší?“ To je celá Klára. Našetřeno má tak nanejvýš na další měsíc, ale to jí nebrání užívat si života. A vlastně, proč ne? A tak jsme vyrazily. Byla jsem ráda, že už se Klára neutápí v zoufalství a má dobrou náladu.

Za to já zažívám v práci tak trochu drama. Dnes ráno na poradě šéfová oznámila personální změny a taky novou hierarchii firmy.

„Andrea přechází do Divize A. Její přímou nadřízenou bude Jana.“

Ať se Andrea posledně snažila být sebemilejší, ten pohled, co na mě vrhla, jsem přesně dělala ve školce na koprovou omáčku. Mám pocit, že tady začíná nová výzva. A ty mě ještě stále baví!

Vaše Jana

PŘEDCHOZÍ DÍL

DALŠÍ DÍL